ráèej noèní tmou - tou cestou prokletou Kde není žádný køíž - lebkama posetou Když desky náhrobní a víka rakví svých Za nocí odsouvaj - z hrobù je slyšet smích
Pak tanèí pùlnocí... Za svitu mìsíce... Stále jich pøibývá... Už jsou jich tisíce...
A je jich poøád víc - kdy se to zastaví Až nepøežije nic - až všechny popraví Až život bude sen - jen stínù hlubokých Pak vládnout bude smrt - pak vampýrem chci být
Hominis nocturna divný je tvor V Karpatech zrozený ve stínech hor Vznešený pohled a pøekrásná tváø Na kterou dopadá mìsíce záø Pùlnoèní høbitov on za hrad svùj má Jen vlkù vytí a zpìv sýèka zná To je ten život jenž pøál bych si mít Být pánem upírù a tvou krev pít