Smrtící hák naostøený tak Aby jedinou ranou ti hlavu rozsek Vzduchem se mihne a ráno klidné Proal výkøik hrùzy z trosek Starého domu, teï vlhkého hrobu Jenž se lidským masem plní Zbytky lidských tìl, podél starých stìn Køik obìtí v nich se ztlumí
V jedné ruce sekeru A v druhé hák Po lese se prochází Smrti pøízrak Mrtev jest již staletí Nezbavil se prokletí Shání lidské obìti Pro vykoupení
Sekeru svou jenom tak volnì v ruce svírá Hustou mlhou, noèní tmou zvolna kráèí dál Rukávem lepkavou krev z tváøe neotírá Tolik úlovkù dnes snad ani neèekal Poèká až èerná tma do ticha lesa vstoupí A mlžný opar se rozprostøe nad zemí A pak veden touhou po èerstvém lidském mase Vyrazí naplnit starý sklep v podzemí
Až naplní mrtvolami ten svùj starý dùm
Pøedstoupí pøed vládce pekel pøipojí se k snùm
Aby splnil pøísahu jenž ve smrti své dal
Neb i on byl sekerami rozsekán
Tìlo jeho rozètvrtili a na háky rozvìsili
Podivný prý se jim zdál s Ïáblem v noci rozmlouval
Vesnièané hloupí jsou tak ho radši zabijou
Ze své smrti povstal Pøízrak
Smrtící hák...
V lese chata tichá stojí - vstoupit tam se každý bojí