Pro krejcárek Hanièka se lopotí
Dnes jde hodnì pozdì z roboty

Pùjdu podél øeky, pomyslí si…
Než slunko zapadne, pak kozièce dám
A malým navaøím, … samé dobroty

Inu,… dá se k vodì
Spìchá, chvátá, pod nožkami nevšímá si bláta
Celièká se zapotí

U slepého koryta zaèíná se smrákat
Dnes nìjak prapodivnì zaèly žáby kvákat
A všudy toliko stínù jak v hlubokém lese
Ani lístek nepohne se…

Brekekééé…!!!
Ozvalo se zpoza roští, tu zjevilo se mužisko !
Oèi vykulené civí na ní, pysky rudý voslintaný
A je celé zelené…
V bahnì si to fousa válí, a pod fousem…
Krista – pána…
Vobrovitý hambisko!

Dìveèko – holèièko,…škemrá
Pus mì do prdýlky, jen pomlíèím ti vajíèko…
Zajiskøí mu oèièka hnìdkou posedlé

Jedeš ty neøáde!,…zahømí Hanièka
Jdi mi z cesty obludo!!, …zahømí podruhé
Huš ty ropucho!!!, …zahømí potøetí

Èesýlkùv úsmìv v škleb se mìní, no nedivme se
Po tom klení…
Než ji skolil, trvalo to drahnou chvíli
Do vody tu nebožaèku musel vtáhnout
A než vypustla dušièku, vlezl na to tìlo bílý…

A natrhnul ji kaïák

Ten veèer všudy v øece hovna byly
A to je konec pøátelé milí